piercing uší nosu obočí jazyka v okolí úst bradavek pupíku a další ...
Umístění piercingu
Uši
Propíchnutí ucha je s ohledem na jednoduchost jeho provedení nejrozšířenějším piercingem. Aplikuje se ženám i mužům, i když u mužů je někdy v západní civilizaci považován za zženštilost. Lze však naleznout mnoho významných mužů, kteří náušnici v uchu nosili (William Shakespeare, Sir Walter Raleigh, Francis Drake či Julius Caesar). Zlaté kroužky v uchu mívali však také námořníci, a to jednak za účelem zlepšení zraku, ale také, aby – pokud by jejich tělo po ztroskotání lodi někde vyplavilo moře – bylo možné z výtěžku za prodání šperku zaplatit křesťanský pohřeb. Na ostrově Borneo je piercing ucha aplikován jako symbol dospělosti jedince. Matka i otec propíchli potomkovi každý jedno ucho na znamení závislosti dítěte na rodičích. V období Římské říše nebo za královny Viktorie v Anglii symbolizoval kroužek v uchu bohatství a luxus nositele.
Nos
Tento piercing se řadí mezi ty, jejichž ozdoba je zřetelně viditelná ostatními lidmi a slouží tak k jeho zvýraznění. Poprvé vyskytl na Středním východě v období před asi 4000 lety. Velikost kroužku symbolizovala bohatství dané rodiny. Vyskytoval se také u afrických kočovných kmenů Berberů a Beja či u beduínů v oblasti Středního východu. Z těchto oblastí díky Mughalské říši pronikl během 16. století i do Indie.
Obočí
Piercing se umisťuje obvykle na vnější polovinu obočí, neboť je tam více volné kůže. Může se však provést po celé délce obočí s výjimkou míst přibližně nad středem oka, neboť tudy prochází nadočnicový nerv, jehož přerušení by mělo za následek poruchu hybnosti očního víčka. Protože je však obočí dosti ploché a vpich tak není veden příliš hluboko, dochází často k vypadnutí šperku vlivem jeho vyrostení
Jazyk
Aplikace piercingu do jazyka je považována za nejméně bolestivou ze všech piercingů. Prováděli ho nejenom Aztékové a Mayové, ale také kmeny ze severozápadu Ameriky, jako byli například Kwakitulové či Tlingitové. Z propíchnutého jazyka byla odebrána krev a jedinec pak mohl vyvolávat bohy. Navíc propíchnutí jazyka sloužilo k vyvolání stavu nevědomí, aby tak mohl kmenový šaman komunikovat s bohy.
V okolí úst
U piercingů v okolí úst, stejně tak ale i u šperků v ústní dutině, hrozí nebezpečí spolknutí některé z částí šperku v případě, že dojde k jeho rozpadnutí (například vyšroubováním některé z jeho částí). Během hraní si s piercingem může také dojít k poškození zubů či dásní.
Bradavky
Tento piercing pochází z Texasu, kde byl praktikován indiánským kmenem Karankawa. Objevoval se však také v Evropě. Za doby vlády Isabely Bavorské byly v módě šaty s otevřeným výstřihem až k pupíku. Ozdobou pak byly růže, které obepínaly bradavky, a na ně se uchycovaly ozdoby (například řetízky) a posléze docházelo přímo k propichování bradavek, mezi nimiž se řetízky provlékaly. Tento typ se však nedoporučuje těhotným ženám a dospívajícím dívkám. To proto, že jejich prsa rostou.
Pupík
Ozdoba pupíku se poměrně špatně hojí a vyžaduje také intenzivní a zdlouhavou péči. Navíc stále dře o tričko či jiné prádlo nebo pásek od kalhot, což také hojení se neprospívá. Navíc se tento typ s ohledem na délku svého hojení řadí mezi ty, jež se nedoporučují aplikovat během letních měsíců. Aby jej však bylo možné vůbec aplikovat, je třeba, aby bylo bříško vystouplé. Se šperkem se totiž musí dobře manipulovat, aby kůže při propnutí těla netáhla, což je nepříjemné.
Piercingová šněrovačka
Piercingová šněrovačka je ozdoba, která se umisťuje obvykle na záda, avšak lze ji aplikovat i třeba do výstřihu, na boky či na paže. Představuje piercingové kroužky zapíchané do kůže ve dvou souměrných řadách (ovšem lze je místo řad umístit i třeba do kruhu) a mezi kroužky je provlečená stuha, která vytváří dojem šněrovačky. Aplikováno je obvykle 6 až 10 kroužků a bolestivost tohoto piercingu není velká. Sundání šněrovačky a vyndání jejích šperků z těla je nutné provést v den její aplikace nebo nejpozději den následující.Genitální piercing
Intimní piercing se objevuje jak u mužů, tak u žen. První zmínky o něm pocházejí ze starověkých spisů a je zmiňován i v Kámásútře. Piercing byl obvykle symbolem vysokého společenského postavení a signalizoval i odvahu a statečnost nositele. Díky přítomnosti piercingu se sice citlivost intimních partií zvyšuje, neboť je na větší ploše drážděno více nervových zakončení, avšak ke zmíněnému zvýšení citlivosti dochází až po jeho zahojení, které ovšem bývá často komplikované. Šperk navíc musí být tak velký, aby i při erekci zbývalo dostatek místa a tkáň tak nebyla šperkem svírána. U žen navíc některé piercingy nelze ani provést, protože na odpovídajících místech není dostatek tkáně nebo by se rána s ohledem na frekvenci pohybů šperku velmi obtížně zahojila.Mikrodermální piercing
Mikrodermální piercing je šperk o velikosti několika milimetrů vyrobený z titanu, který je možné umístit na téměř libovolné místo na těle. Výjimkami, kam nelze mikrodermální piercing umístit, jsou místa ohybu kůže, dále místa, v jejichž blízkosti jsou miniaturní cévy, a nelze jej také aplikovat do jazyka. Hojí 3 až 6 měsíců a jeho výhodou je malá pravděpodobnost jeho vyloučení z těla. Šperk je vyroben ve tvaru písmene „T“, přičemž je při aplikaci jeho oválná placička umístěna pod kůži a z kůže pak ven vyčnívá dřík, na nějž je namontováno zakončení ve tvaru kuličky, placičky nebo jiné ozdoby. Během aplikace piercingu se místo jehly využívá nástroj zvaný puncher, kterým se vykrojí kolečko, do něhož se vloží oválná základna šperku tak, že otvorem vytvořeným puncherem vykukuje jen dřík. Bolestivost aplikace šperku se neliší od běžných piercingů. Oproti standardním piercingům je však vyšší cena za jeho aplikaci.
Falešný piercing
Důvodem pro využití falešného piercingu může být nízký věk jeho nositele, netolerance k piercingům ze strany zaměstnavatele či školy nebo i strach z bolesti. Využít jej mohou i ti, kteří se chtějí piercingem ozdobit jen pro výjimečnou příležitost. Rozdělit lze falešné piercingy na ty, k jejichž využití je nutné mít místo jejich aplikace propíchnuté, a na ty, které propíchnutí nevyžadují. Do první skupiny lze zařadit náhražky tunelů (neboli flashů), kdy se do běžné (malé) dírky v uchu vkládají šperky mající z vnější strany vzhled, jako kdyby byl v uchu naskrz otvor o průměru i více než centimetr. Lze však využít též falešný piercing imitující tzv. roztahováky (roztahovací náušnice). Roztahováky jsou nutné pro rozšíření dírky v uchu z menších rozměrů na větší a falešné piercingy tohoto druhu opět vytvářejí dojem, že je skrz ucho takový silný roztahovák opravdu veden, ve skutečnosti je však v uchu dírka standardních rozměrů. Pokud však konkrétní místo aplikace falešného piercingu propíchnuté není, využívají se imitace piercingu, které na daném místě drží buď magnetickou silou (z obou stran (například ucha) je umístěn šperk s magnetem a jejich vzájemným přitahováním je ozdoba držena na konkrétním místě), dále podtlakem (například náhražka piercingu jazyka) nebo formou klipsu či jsou tyto falešné ozdoby na kůži přímo přilepené. Pevnost takových ozdob ovšem nebývá valná a hrozí tak jejich samovolné uvolnění.Piercingové šperky
K piercingu se používají šperky v různých tloušťkách a délkách. Vyrobené jsou obvykle z titanu nebo chirurgické oceli, neboť tyto dva kovy nezpůsobují nežádoucí reakce organismu. Pro například piercing jazyka se ovšem využívají i šperky z bioplastu, které nepoškozují zubní sklovinu jako šperky kovové. Šperky jsou ve tvaru kroužku, podkovy, činky, obočovky neboli banánku a labreta. Pro konkrétní typ nelze jednoznačně stanovit, jaký šperk je správné použít, avšak lze vysledovat, jaký šperk se pro který piercing obvykle používá: