Slovo tattoo, nebo tattow se používá od 18. století, je přejatým slovem od samojského slova tatau, což znamená „udeřit“. Oxfordský anglický slovník uvádí etymologii tetování jako „V 18. století tattaow, tattow. Z polynéského (Samoan, Tahitian, Tongan atd.) Tatau. V Markýzu, tatu.“ Před dovozem polynéského slova byla praxe tetování na Západě popsána jako malování, zjizvení nebo barvení.

Etymologii termínu modifikace těla nelze zaměňovat s původem slova pro vojenský bubeník nebo představení – viz vojenské tetování. V tomto případě je anglické slovo tattoo odvozeno od nizozemského slova taptoe.

Autorská práva na tetování, která se hromadně vyrábějí a zasílají tetovacím umělcům, se označují jako „flash“, pozoruhodná instance průmyslového designu. Flash listy jsou prominentně vystaveny v mnoha tetovacích salónech za účelem poskytování jak inspirace, tak hotových tetovacích obrázků zákazníkům.

Japonské slovo irezumi znamená „vkládání inkoustu“ a může znamenat tetování pomocí tebori, tradiční japonské metody rukou, stroje v západním stylu nebo jakékoli metody tetování pomocí vkládání inkoustu. Nejběžnějším slovem používaným pro tradiční japonské tetovací vzory je horimono. Japonci mohou slovem tetování označovat jiné než japonské styly tetování.

Britský antropolog Ling Roth v roce 1900 popsal čtyři metody značení kůže a navrhl, aby byly rozlišeny pod názvy „tatu“, „moko“, „cicatrix“ a „keloid“. Prvním je píchání, které zanechává pokožku hladkou, jak se nalézá na místech včetně tichomořských ostrovů, druhé tetování v kombinaci s sekáním, které zanechává brázdy na kůži, jak se nalézá na místech, včetně Nového Zélandu, třetí je skarifikace pomocí nože sekáč, jak se vyskytuje na místech, včetně západní Afriky, a čtvrtým je skarifikace drážděním a opětovným otevřením již existující rány, rescarifikace, aby se vytvořila vyvýšená jizva, jak se vyskytuje na místech, jako je Tasmánie, Austrálie, Melanésie a střední Afrika. „V klasifikaci byl implicitní vývojový vývoj od nejprimitivnější formy modifikace těla [poslední] po nejsofistikovanější [první].

Tetování (slang./hov. kérka) je určitý druh kresby, při které jsou pomocí tetovací jehly nebo tetovací pistole vpichovány částečky inkoustu nebo jiného barviva pod kůži živočicha. V odborné terminologii jde o tzv. mikro-pigmentovou implantaci. Tetování samotné pak provádí tatér (slang. kérkař) v tetovacím studiu. Tetování je jednou z nejznámějších forem uměleckého zkrášlování těla.

Etymologie

Původ slova tetování se obvykle odvozuje od tahitského slova tatau, což znamená označovat, samojského tautau, tedy kreslit nebo malajského tatu, tedy výraz pro ránu (dá se použít i slovo zraněný), význam již odkazuje na prapůvodní metody nanášení kresby. V japonštině se pro pojmenování tradičních metod vytváření obrazů na kůži používá slovo irezumi a člověka, který toto provádí nazýváme Horishi. Pro metody jiného než japonského původu se používá slovo tetování, v angličtině se nejčastěji setkáme s výrazem tattoo.

Slovo “kérka” (kérovat znamená tetovat) je odvozeno z romštiny.

Rozšíření

Tetování se stalo velmi oblíbeným v posledních desetiletích v mnohých částech světa, především pak v Severní Americe, Japonsku a v Evropě. V těchto zemích profesionální tatéři povýšili své výtvory na umělecká díla a povznesli tetování na seriózní a všeobecně uznávané umění. Důvodem, proč se tetování stalo formou zkrášlování těla poměrně brzy, je fakt, že se dnes, na rozdíl od předchozích generací, lidé cítí mnohem svobodnější, a volí tento druh zkrášlení sebe sama. Tetování se stalo běžnou součástí image filmových hvězd, populárních hudebníků, či sportovců. V tradičních kulturách jako je např. Japonsko, Čína, Korea, je avšak stále na tetování nahlíženo velice rozporuplně, až negativně (např. budoucí kariéra; práce ve veřejné sféře; vstup na veřejné koupaliště; člen mafie; kriminální minulost etc.). V rámci tradičních nebo domorodých kultur vyjadřuje tetování úctu ke svým kořenům a zvykům (viz Maorové, Nový Zéland), není zde vyjádřením vnitřního vzdoru.

Historické rozšíření

Tetování má dlouhou tradici v různých částech světa. Původní obyvatelé Japonska Ainové se věnovali především tetování tváře, a to u žen i u mužů. Tetování trupu, rukou a končetin geometrickými motivy bylo velice rozšířené v oblasti Jihovýchodní Asie, zejména na Filipínách, Sulawsi a Borneu. Velmi rozšířené a propracované umění tetování se rozvinulo v Polynésii, především na Samoi, Markézech, Havaji a Novém Zélandu i na mikronéském souostroví Kiribati. Vyskytovaly se geometrické ornamenty i figurální motivy, Maorové z Nového Zélandu vynikali v tetování obličeje spirálovitými ornamenty. Nástroje k tetování se vyráběly z rostlinných trnů nebo ze zubů žraloka, barvivo se připravovalo ze sazí.

Původní obyvatelé Ameriky se tetovali méně, obvyklé bylo spíš malování těla, které není trvalé. Nejvíc se tetovali indiáni Severozápadního pobřezí Kanady a Aljašky, zejména Haidové, kteří si zdobili hruď a ruce obrazy totemových zvířat. Tetovali se indiáni z jihovýchodu Spojených států včetně Kríků, Timukuú a Načezů, a to i z léčebných důvodů nebo aby se ochránili před démony. Ve Střední Americe si Mayové vedle tetování a malování těla oblíbili i jiné tělesné deformace včetně umělé šilhavosti. Z amazonských indiánů se nejvíc tetovali Tupinambové a Mundurukúové, ostatní kmeny dávají přednost malování červeným barvivem urucú nebo tmavě modrým, nesmyvatelným ganipapo, které vydrží na kůži i několik měsíců. Kaďuveové s pomocí genipapového barviva vytvářeli jemné a nesmírně propracované smyetrické ornamenty na obličejích, velmi podobné tetování.

V Africe byla rozšířena spíše skarifikace, neboli umělé vytváření jizev, s ohledem na barvu pleti Afričanů lépe viditelná než pravé tetování, Tetování bylo známo od nejstarších dob ve Vietnamu a později v Číně, kde bylo ale spojené s označováním trestanců.

Není známo, zda starověcí obyvatelé Skotska, Piktové a britští Keltové praktikovali tetování nebo pouze malování těla modrým barvivem z borytu barvířského. Tetování bylo běžné i u určitých náboženských skupin ve starověku v oblasti Středomoří, například u uctivačů bohyně Kybelé, což pravděpodobně vedlo k zákazu tohoto zvyku ve Starém Zákoně.

Tetování v pravěku

Tetování bylo zvykem v Eurasii od neolitu. Poukazuje na to i mumifikované tělo Ötziho nalezené v Alpách, jehož stáří se odhaduje na 5 300 let. Tento neolitický člověk měl na svém těle speciální terapeutické tetování – malé paralelní čáry na nohou (může souviset s akupunkturou). Potetované byly i tři mumie nalezené v permafrostu pohoří Altaj. Jejich tetování zahrnovala obrázky zvířat, která byla zobrazena pomocí křivek. Tetování Pazyrského muže, jenž byl tetovaný kolem páteře, byla tvořena velkým počtem malých teček.

Tetování ve starověku a středověku

Ve starověké a středověké Číně bylo považováno za barbarské a někdy, stejně jako ve středověkém Japonsku, sloužilo k označování zločinců, podobně jako v Evropě cejchování. V klasickém Řecku bylo běžné jen mezi otroky. V době antického Říma bylo tetování používáno k označování vojáků (proti dezerci) a otroků. Pod vlivem křesťanství tetování zakázal postupně Konstantin I. Veliký a Druhý nikajský koncil jako pohanské.

Znovuobjevení tetování

Evropané znovuobjevili tetování okolo roku 1770 v době dobývaní jižního Pacifiku kapitánem Jamesem Cookem. Až do první světové války byli průkopníky v tetování námořníci. Za druhé světové války bylo tetování používáno v koncentračních táborech.

Současné tetování

V současnosti je tetování populárnější než kdykoli předtím. Přestalo být stigmatem a stalo se módou. Statistické údaje ukazují, že až 1 ze sedmi obyvatel USA na přelomu tisíciletí měl jedno nebo více tetování. Do roku 2015 vzrostl podíl na necelých 30 procent.

Traumatické tetování

Identifikace

Kosmetický

Funkční

Lékařský

Stálé tetování

Nejběžnějším druhem tetování je tetování permanentní. Když jde o stálé tetování, je důležité dobře se rozhodnout, jaký motiv člověk doopravdy chce. Tetování je pro každého určitým symbolem, vyjádřením vlastní individuality. Proto vše, co si člověk nechá zobrazit na svém těle, by ho mělo alespoň zčásti charakterizovat. Ženy a děvčata si nejčastěji nechávají tetovat různé ornamenty, květy nebo zvířata.

Nejčastějším místem je lopatka, okolí pupíku, bedra zad. Muži a chlapci si zase pro místo tetování nejčastěji vybírají ramena nebo záda. Bolest, kterou tetovaný při proceduře pociťuje, vnímá každý člověk jinak. Většinou jde o pocit pálení či svědění. Nejhorší jsou první minuty, potom se díky endorfinům stává tetování snesitelnějším. Nejvíc bolí tetování na spodní části zad, vnitřní části paží a stehen, krku nebo prstech. Vyskytuje se i tetování na genitáliích.

Umístění tetování je poměrně důležité, je třeba si uvědomit, že tetování není krátkodobá záležitost, a to co se líbí dnes, nemusí se líbit o několik let později. Lidé by si měli uvědomit, že v budoucnosti jim tetování může vadit v práci, při výběru oblečení, ale také s postupným přibýváním věku. Tetovaní lidé jsou stále někdy považováni za pochybné existence, hlavně starší lidé mají vůči potetovaným předsudky. Je proto nanejvýš vhodné, aby člověk uvážil všechna pro a proti a dobře si rozmyslel, jaký druh a rozměr tetování si vybere a na jaké místo na těle si jej nechá umístit.

Nejvhodnější je dát se tetovat na podzim, v zimě nebo na jaře. Léto se nedoporučuje, protože místo se hůře hojí. Kvůli častějšímu pocení se místo může zanítit a vzniknout infekce. Také se nedoporučuje konzumace alkoholu v období jednoho dne před a po aplikaci tetování. To stejné platí pro léky proti bolesti a kávu, jelikož zvyšují krevní tlak a ředí krev, proto by mohly způsobit silnější krvácení. Permanentní tetování je od 1. ledna 2014 povoleno od 14 let podle nového občanského zákoníku §100; 2. Souhlas rodičů si mohou vyžadovat jednotlivá tetovací studia.

Mehndi, tetování hennou

Umění Mehndi je rozšířené nejvíce ve východní a severní Africe a v Asii. Jde o aplikaci různých složitých vzorů, hlavně na ruce a nohy. Tyto vzory jsou kreslené rukou pomocí tetovací pasty, ve které je hlavní složkou prášek z rostliny henna. Tetování hennou se stává stále populárnějším. Tetování vydrží jen několik dní, případně týdnů a je zcela bezbolestné.

Permanentní make-up

Permanentní make-up je vlastně tetování, které zvýrazňuje obočí, rty nebo oči. Taktéž sem patří i vytvoření mateřského znaménka, tzv. znaménka krásy. Ženy s takovým tetováním se nemusí každý den malovat, musí se však o svoje tetování speciálně starat a nepřekrývat ho klasickým make-upem. Takový make-up vydrží 3 až 5 let.

Dočasné tetování

Dočasné tetování je nestálý obraz na kůži připomínající trvalé tetování. Jako forma malování na tělo lze dočasná tetování kreslit, malovat, stříkat vzduchem nebo vpichovat stejným způsobem jako permanentní tetování, ale inkoustem, který se rozpustí v krvi do 6 měsíců.

Druhy dočasných tetování

Dočasné tetování ve stylu obtisku

Dočasné tetování (tisk) se používá k ozdobení jakékoli části těla. Mohou trvat jeden den nebo déle než týden.

Metalické tetování

Dočasné tetování na fólii jsou variací dočasných tetování ve stylu obtisků, které se místo inkoustu tisknou technikou razítkování fólií. Fóliový design je vytištěn jako zrcadlový obraz, aby bylo možné jej po aplikaci na pokožku prohlížet správným směrem. Každé metalické tetování je chráněno průhledným ochranným filmem.

Airbrush dočasné tetování

I když se staly populárnějšími a obvykle vyžadují větší investice, dočasná tetování s airbrushem méně pravděpodobně dosáhnou vzhledu permanentního tetování a nemusí trvat tak dlouho, jako dočasná tetování. Umělec stříká na airbrush tetování pomocí šablony s alkoholovými kosmetickými inkousty. Podobně jako tetování na obtisky, i dočasná tetování na airbrush lze snadno odstranit pomocí alkoholu nebo dětského oleje.

Za pomocí jehly se pod kůži vpichuje barvivo. Tetování se provádí tetovacím strojkem, do kterého se vloží jehla a elektromagnet ji uvnitř strojku rozkmitá (pohyb nahoru a dolů). Při tetování tatér průběžně jehlu namáčí do kalíšku s barvou. Vpichuje se do vrchní vrstvy kůže u některých jedinců i 5 mm hluboko. Profesionálové používají na tetování barviva v souladu s Evropskými normami a s patřičnými atesty, jejichž splnění zajistí minimální riziko alergických reakcí v podobě vypuzení částí barviva z kůže nebo hnisání. Před tetováním tatér místo očistí desinfekcí a nasadí si jednorázové rukavice. Během tetování stírá zbytky barvy, které se nedostaly pod kůži, papírovým ubrouskem. Po dokončení práce se tetování zakryje fólií.

Každé nové tetování je vlastně zranění, o které je potřeba se vhodně starat. Bezprostředně poté, co bylo tetování dokončeno, je potřeba tetované místo zakrýt potravinovou fólií a zabránit tak vytékání tělních tekutin. Někteří tatéři doporučují tuto fólii po několika hodinách sundat, a potom jemně umývat danou oblast vlažnou vodou. Japonci však tetování namáčejí v horké vodě, aby ho tak vyčistili. Jak se na světě rozvíjelo tetování, rozvíjely se i kosmetické a farmaceutické produkty, které se používají pro následnou péči. Tyto produkty jsou bezpečné, účinné, a dermatologicky testované. Většina tatérů je svým zákazníkům doporučuje a také prodává.

Rizika tetování

Bolest při tetování

Nemoci

Alergické reakce

Infekce

Metod odstranění tetování je mnoho – zbroušení (nebo častěji nazývaný jako výbrus), cover up (překrytí tetování jiným tetováním). Další metodou, avšak ne již tolik populární, je odstranění tetování chirurgickým zákrokem. Zákrok probíhá v lokální anestezii a dochází k vyříznutí tetování skalpelem. Nevýhodou metody zbroušení a metody odstranění chirurgickým zákrokem je vznik jizev na místě původního tetování. Dalšími metodami odstranění tetování jsou metody laserového odstranění tetování – buď alexandritovým, nebo Nd:YAG lasery. Výhody těchto depigmentačních laserů jsou nesporné – pigment je rozstřelován laserovým paprskem a tělo pak následně tento narušený pigment pohltí.


V dnešní době bývá upřednostňováno odstranění tetování především Q-switch Nd:YAG lasery, které patří mezi tzv. zlatý standard pro laserové odstranění tetování. Alexandritové a rubínové lasery nejsou pro odstranění tetování již příliš vhodné, protože díky vyšší délce pulzu vzniká na pokožce nadměrné tepelné poškození, se kterým je spojen vznik hypopigmentace a jizev. Erbiové či CO2 lasery nelze doporučit nikdy a to především z důvodu vzniku permanentního zjizvení ošetřené oblasti. V případě odstranění tetování je také nutné dodržovat řádnou následnou péči o ošetřenou oblast a další omezení podobně jako po aplikaci nové tetováže.

Na černé odstíny reaguje nejlépe a k pokožce nejšetrněji vlnová délka 1064 nm Nd:YAG laseru. Na tento barevný pigment reaguje poměrně dobře také vlnová délka 755 nm alexandritového laseru či 694 nm, kterou používají rubínové lasery, kde se však vyskytuje vyšší riziko vzniku nežádoucích účinků. Červené a růžové odstíny lze odstranit velmi dobře vlnovou délkou 532 nm. Pro odstranění zelených odstínů je určena výhradně vlnová délka 660 nm, kterou disponuje pouze laser Pastelle. Světle modré tetováže lze odstranit za pomoci hlavice s filterem o vlnové délce 585 nm, kterou disponují lasery Pastelle a Spectra.